epelné čerpadlo je technické zařízení, které využívá přírodní zákony – „teplo se předává z teplejšího tělesa na chladnější“. Tato charak-teristika platí do doby, pokud nepřivedeme do systému z vnějšku další energii. Pak Ize po-chod obrátit a teplo „vyzvednout“ z nižší teplotní hladiny na hladinu vyšší. Nejznámější tepelné čerpadlo je kompresorové, na trhu se již objevila tepelná čerpadla absorpční.

Zdroje nízkopotenciálního tepla
Spodní voda – voda ze studny
má poměrně konstantní teplotu mezi 7 a 12 °C. Teplota je poměrně vysoká, topný faktor vychází příznivě. Problém je většinou v množství čerpané vody. Studna musí být dostatečně a dlouhodobě vydatná. Nezbytná je čerpací zkouška. Pro odvod vody z pozemku se často použije druhá studna jako vsakovací. Tím se též vylepší bilance spodní vody.

Říční nebo rybniční voda
má podstatně nižší teplotu, za mrazů jen nepatrně nad nulou. Ma-lé toky mohou zamrznout. Bud’se čerpá voda z řeky do domu, nebo častěji se do vody potopí výměník z plastových trubek protékaný nemrznoucí směsí. U rybníka je potřebná dostatečná rozloha vodní hladiny.

Odpadní voda z průmyslu nebo čistírny odpadních vod
teplota vody je obvykle mezi 15 a 25 °C. Znečištění nevadí, jde o odběr tepla. Na čistírnách odpadních vod je však odběr před biologickým stupněm čištění nežádoucí. Bakterie čistící vodu potřebují teplo pro sebe. Teplá odpadní voda z průmyslu se, bohužel, nenajde všude.

Půda
horizontální kolektor je zdrojem zajímavým, hlavně tehdy, kdy se na pozemku dělají zemní práce – navážky materiálu. Kolektor – jímač tepla z plastové trubky – se uloží do nezámrzné hloubky, pod 1,5 metru. Někteří praktici doporučují hloubku uložení ještě větší. Hloubka uložení je důležitá pro zachování teplotního režimu půdy. Při správně navrženém kolektoru nad ním nedochází ke zpoždění vegetace.

Svislé vrty
jsou nejobvyklejším zdrojem nízkopotenciálního tepla. Do svislého vrtu se zavede potrubní . smyčka protékaná nemrznoucí směsí. Obvykle se provádí místo jednoho velmi hlubokého několik mělčích vrtů o stejné celkové délce. Vrty se navrhují v dostatečné vzdálenosti od sebe, aby se vzájemně neovlivňovaly. Při nevhodném návrhu může vrt „zamrznout“ a přestane ohřívat nemrznoucí směs. Pak je potřeba vyčkat někdy i řadu měsíců na obnovení tepelných toků v zemské kůře. Někdy se u větších zařízení pro bytové domy využívá letního období a hornina se „nabíjí“ teplem ze slunečních kolektorů nebo obráceným chodem tepelného čerpadla.

Vnější vzduch
je poslední nadějí zájemců o tepelné čerpadlo. Zásadní nevýhodou je nízká teplota přesně v době, kdy je potřeba nejvíce topit. V posledních letech se díky technologickému pokroku – kompresorům systému SCROLL daří komerčně dodávat tepelná čerpadla funkční i za mrazivých dnů, ovšem přírodní zákony se obejít nedají, potenciálové „schodiště“ nelze zkrátit, a proto je ekonomie provozu s tímto zdrojem tepla horší, než u jiných zdrojů. Vzduch se do tepelného čerpadla dostane obvykle pomocí vnější kondenzátorové jednotky s ventilátorem. Ta je umístěná vedle domu. Nevýhodou vzduchových jímačů tepla je provoz v okolí nulových teplot, kdy se tvoří námraza. Ta se pak odstraňuje odtáváním jako u výparníku ledničky