Sluneční energie (sluneční záření, solární radiace) představuje v nějaké formě drtivou většinu energie, která se na Zemi nachází a využívá. Vzniká jadernými přeměnami v nitru Slunce. Vzhledem k tomu, že vyčerpání zásob vodíku na Slunci je očekáváno až v řádu miliard let, je tento zdroj energie označován jako obnovitelný.

Příkon záření dopadajícího na povrch zemské atmosféry činí 1 373 W.m-2

Část záření je pohlcena atmosférou. Pohlcení se týká ovšem jen některých vlnových délek:

* prakticky celé nejkratší části ultrafialového záření (do vlnové délky 290 nm je pohlceno zcela, od 290 do 320 nm zčásti) – pohlcuje ozónová vrstva [zdroj?]
* vybraných vlnových délek infračerveného záření (pohlcení především oxidem uhličitým a vodou)

Ve viditelné oblasti je pohlcení jen částečné a závisí na síle vrstvy atmosféry, kterou musí záření projít. Při stejné výšce slunce nad obzorem se tedy větší pohlcení odehrává v rovníkových oblastech, naopak menší v polárních oblastech a na horách. Pohlcení v polárních oblastech je ovšem zároveň zvětšeno tím, že sluneční paprsky pronikají do atmosféry pod ostrým úhlem a musí tak proniknout delší vrstvou.
Slunečními paprsky dopadne na zem každý rok 20 000 krát více energie, než lidstvo potřebuje [zdroj?]. Dokonce i střecha jednoposchoďového domu v ne příliš slunečné severní Evropě získá desetkrát více energie, než je tento dům spotřebuje na vytápění.

Sluneční energii lze použít na:
-pro ohřev teplé užitkové vody
-vytápění
-výrobu elektrické energie